Recenze na Dračí doupě 2 a jeho oficiálně vydané příručky

Po skoro třech letech, co hraji Dračí doupě, jsem si všiml několika nesrovnalostí, překlepů, vad a chyb v systému pravidel. O nich chci zde dnes hovořit. Vedlo mě k tomu jedno hraní DrD2. Za to tří hodinové hraní jsme se jako družina nedostali skoro nikam a skoro polovina sezení byla vyplněna hádkami. Tehdy jsem si všiml několika základních chyb a tyto výtky se mi v budoucnu potvrdily. Po čtení několika fór a webových stránek (například recenze na http://www.d20.cz/clanky/produkty/recenze-drd2.html)  a rozmluvách s některými hráči jsem se dozvěděl, že to nejsou jen mé výmysly (já  totiž mnohdy vidím chyby i tam, kde nejsou), nýbrž faktické chyby. Tato recenze je o nich a o celkovém vzhledu pravidel knihy a o věcech, které se mi zkrátka nelíbí. Tady je máte, přeji hezké počtení.

1) Počet hráčů
Na zadní straně pravidel je sice napsáno pro 2-12 hráčů, skutečnost je ale jiná. Ve 12 hráčích se opravdu dá hrát, to jsou ale narychlo udělané „dračáky“ bez souvislostí a pravidel. Ty jsou úžasnou první kapitolou pro nové hráče, aby si hry na hrdiny osahali, ale hry se složitějšími pravidly na tento počet nejsou stavěné. Proč? Ihned vysvětlím. Sice je fajn jít do skřetího království s bandou kamarádů (čaroděj a jiná podpora ), při hraní konfliktů v tomto systému (DrD2)vzniká ale chaos. Za chaos částečně může průvodce, hlavní vinu většinou nesou hráči. Projevuje se to hlavně u iniciativy, ale pokračuje to i do hodů samotných. Situace je většinou taková: Hráč s nejvyšší iniciativou se rozhodl zaútočit na CP (cizí postava). Ohlásí akci a PJ určí následky. Jede další hráč. Při hře max. 3+1 se chaos skoro neobjeví, při více hráčích se ale nehrající baví doslova o hloupostech, tj. věci mimo hru a realističnost hry. Hra se zbytečně prodlužuje a občas se stane, že se někdo ztratí v tom, kdo zrovna teď jede. Navíc je při systému vyčerpávání nutné vymýšlet kompromisté akce, což není vždy lehké. Ale o tom až dále.

2)Díry v systému

a) vyčerpání
DrD2 je hra jedinečná ve své jednoduchosti pravidel. Stačí 2 kostky, tvorba postavy je jednoduchá a i s CP není moc práce. Ale ouha. Přece nic není dokonalé. Ani tento systém. Ne kamenem, ani balvanem, ale dokonce menhirem úrazu je vyčerpání. Funguje to asi nějak takto: Bojujete vy a kostlivý rytíř. Vy máte iniciativu a s přehledem zvítězíte se svou akcí useknutí hlavy proti jeho krytu. Fajn. Jindy byste si hodili na zranění, nyní si PJ řekne, že se milý kosťák vyčerpá. Teď se hledá kompromis a až se najde, hraje skelík. Vy si za zdroj zaplatíte protiakci a opět si hodíte proti sobě. A poražený se opět (to je velmi pravděpodobné, protože pokud má někdo zdroje, nenechá nikdy projít soupeřovu akci naplno) vyčerpá. Tak to jde dál a dá, dokud někomu nedojdou zdroje. Pak nastupují jizvy, ale o těch za chvíli. Vyčerpat se je fajn, zvlášť když nechcete být rozdrápáni skřety. A nyní problém. Pokud vás chce někdo bodnout, a vy chcete uhnout. Vy prohrajete střet a vyčerpáte se. Ale co teď? Jaká je nyní remíza? Cílem akce někoho s bodnou zbraní je hráče kopím takříkajíc vykuchat, a nechat ho umřít ve strašných bolestech. Cílem hráče je tedy takto neskončit. Jaký je kompromis? Tady se asi bude hledat těžko. Malá bodná rána? Fajn, tak tedy ta. Ale i u malých bodných ran vyhřeznou vnitřnosti. A zranění bolí. Kdyby se mohl zasažený uhnout, prohra a vítězství by se otočily. Zranění do ruky by zase mohlo poškodit tepnu a hráč by po několika kolech umíral v loužičce krve. Celkově vyčerpání konflikt a hru samotnou prodlužuje nutností vymýšlet důsledky vyčerpání, tedy remízy mezi oběma akcemi. Není to moc ideální, dneska jsem tak málem zabil murloka, občas se to ale hodí, a jen tak tak jsem unikl ohnivé sekeře démona.

b) zdroje
Každá postava má tři vlastnosti. Jsou jimi Tělo (kdysi obratnost a síla), Duše (kdysi mana a inteligence) a Vliv (kdysi charisma a trochu i inteligence). Každá vlastnost má svou hranici a ta udává počet zdrojů na vyčerpání. Tyto zdroje se dají doplňovat odpočinkem a jejich ztráta něco znamená, u tělesných zdrojů jsou to podle pravidel oděrky, modřiny a únava. U Duše jsou to nějaké výčitky a zlé sny a u Vlivu je to jakési znemožnění a podobné. Hranice se dá snižovat s pomocí jizev, za každou, kterou si necháte udělit, získáte několik (myslím dva) zdroje/ú. Jizvy se poté lečí vynaložením dalších zdrojů. Jizvy se dají dávat i předmětům, ale nevím, jak mi naštípnuté ratiště pomůže vyvést z rovnováhy nemrtvého rytíře na živém koni.


c)Suroviny
Tyto šikovné věci se hodí na dělání lektvarů a doplňování zdrojů pro amulety. Další megalit úrazu. Pokud nakoupím 30 surovin, můžu je použít na výrobu sítě, stejně jako na rituál ukládání zdrojů. No uznejme, za takovouto surovinu bych si nechal platit zlatem za malý kousek a stal bych se přinejmenším císařem říše. I fakt, že ocel na mříž budu rozemletou rozhazovat kolem ohně se (alespoň) mně jeví jako šílená. Ale má to i klady pro rychlost hry. Stačí pouze říct, že dám 20 surovin. Nemá to ale tu romantičnost zajít pro dračí dráp, protože kvalitní suroviny můžete jen kupovat. Ty sesbíraný jsou vám na nic, hlavně pro nástrahy. To ale dokáže zvrátit jedna šikovná schopnost u Lovce, má ale opět svá omezení. Celkově se zde zabíjí realističnost hry. Domorodci na Filipínách si taky vyrábějí oštěpy z klacků, které ztužují v ohni, a taky s nimi dokážou skolit větší zvířata stejně dobře jako lovec s kopím vyrobeným západní tradicí. Suroviny se používají i na pasti. Tam ale platí ta stejná omezení. To je ale škoda, pravidla se tedy musí obcházet po vůli vypravěče a rozumu hráčů. Holt DrD2 není hra přes tabulky.

Slovanská fantasy? Zapomeňte. DrD2 je heroická fantasy a za slovanskou fantasy se jen vydává.
d)Magie
A teď něco, co dělá fantasy RPG fantasy RPG. Ano, jsou to kouzla, začarované dveře, šifrované texty a podobné. A další novinka DrD2. Hraje se bez magenergie (energie na kouzlení, známé též jako mana). Zatímco v mnoha jiných hrách (deskových i počítačových) skrblíte na silné kouzlo, tady si můžete házet kouzla, dokud vám budou padat čísla. Tedy možná i do nekonečna. Platíte jen náročnost, pokud se vašemu PJovi nelíbí, že necháte vykvést tulipán uprostřed arktické zimy. Jedinými omezeními jsou velikost a trvání, někdy i cena za náročnost (té se ale vyhnete, pokud pálíte železo, viz. výše). Trik je v tom, v jakém světě hrajete. Pokud je ve vašem světě každý druhý kouzelník, nevadí to tak moc. Ale pokud je váš mág jediný svého druhu na kontinentě/království/světě/…, problém to už představuje. Proč? Kouzly můžete zničit cokoli a kohokoli. A pokud ne kouzly přímo, tak jejich následky.  Navíc si můžete vymyslet jakékoli kouzlo, bez znalosti třeba jazyka, nebo formule, nebo potřebného gesta. Jste si schopní vyhloubit vlastní podzemí jen pomocí zaříkávadel. Sice to jde pomalu, ale s druidem a několika schopnostmi a mnoha zdroji to jde. Řešit se to vcelku dá řešit grimoáry a seznamy. Pokud je ale nějaký osvícenec, co to chce zavést v družině sám, nemá šanci.A ještě jedna věc, která mě dost štve. Je to absence kouzla  Modrý blesk, nebo též blesk. V DrD2 nic takového nejde udělat. Jediné blesky může dělat Čaroděj, a to jen na zapálení něčeho.


e)Povolání
Jinak řečeno schopnosti. I zde je mnoho megalitů. Na ně pozor. Každé povolání má své schopnosti. Ty se ale občas vylučují, některé zcela chybí a není jasné kdy co použít. Ve hře se to projeví tak, že nemůžete střílet na běsa/nemrtvého s bonusem. Žádná taková schopnost prostě není. A pokud chcete netvora jen poranit a způsobit mu bolest, nepočítá se lovec a jeho střelba, nýbrž pak hraničář a jeho střelba na netvory. U jízdního boje proti netvorům také nic nenajdete, a pokud váš kůň stojí na místě a vy sekáte protivníka na stejně klidném koni, nepoužijete bojovníka a jeho boj zblízka, ale vyšší povolání válečník, protože teprve on umí bojovat na koni. Celý jízdní boj a jízda jsou  v pravidlech nějak zanedbané. Funguje zde systém dvě základní povolání na úrovni alespoň šest dají jedno pokročilé. To je poměrně OP, do této grupy spadají mágové a bijci něčeho jiného než lidí a zvířat. Funguje to fajn, problém je ale s dovednosti a i houserules making pro povolání je už před prvním pokusem stvořit povolání, které se skládá podle daných pravidel k nezdaru.

3) část pro PJ
Tentokrát žádný hexový papír na konci knihy a jen pár poznámek o tom, že je dobré použít nějaké ty figurky na schematické znázornění. Hra v celku upustila od prolézání podzemí, takže žádné tipy jak udělat takřečený danžn. O světě na povrchu, se sice mnoho píše, ale pro tvorbu radši sáhněte po Tarii, Asterionu (pokud chcete hrát v ozkoušeném světě), Hrách mocných (jak jsem se na ně tak díval, taky tam není moc tipů, jen příklady), webech (doporučuji http://www.d20.cz/), nebo po starších příručkách DrD 1.6. (moc mi pomohly). Ta poslední část o tvorbě dobrodružství je poměrně málo obsáhlá a je v ní jen málo rad, které jsou skutečně užitečné. Na konci knihy je Bestiář, a i ten je poměrně krátký, je v něm jen pár bytostí  krátkými popisy a několika zápletkami. Dále jsou v knize poznámky o tvorbě světa (absolutně na nic) a dvě ukázková dobrodružství pro dva typy vedení hry: sandbox a koridor. Nakonec je zde ještě jeden velký příběh pro postavy na nízkých úrovních, celkově kniha nějak moc nepodporuje zkušené postavy.


4)Tvorba postavy
Není tak složitá jako jinde. Jen zvolíte rasu, povahový rys (opravdu mrňavá motivace na roleplaying, doplňuje 1 zdroj, pokud se podle něj zachováte), povolání a výbavu. Ta je poměrně fikaně vymyšlená. Buď berete věci za 90 grošů, nebo předvolené. Je zde problém, pokud chcete hrát za kralevice s podporou otce. A taky se dají začáteční postavy rozdělit do dvou skupin. Jsou jimi: a)ti co si to dobře nakombili:kůň, zbraň a prachy a b)ti z chudé části společnosti, protože 90 grošů je podle ceníku v pravidlech ŽALOSTNĚ málo. Ledaže by Pj byl milostiv a vy byste si věci kupovali v zemi postižené delevací měny, hyperinflacemi a kdo ví čím ještě. Ostatně i ten ceník je na nic, zaplňuje jen jednu stránku a věci, které jsou mnohem potřebnější, než vytesání sochy, jako třeba žoldák chybí.  Ale pravidla jsou od toho, aby se porušovala. No nic. Jedeme dál. Ony rysy. Jsou to fajn věci. Jak již bylo řečeno, obnovují zdroje. Jen je jich v pravidlech  málo. Pokud se vám nechce hrát ani za jeden a ani ho vymýšlet, musíte použít internet a hledat. Poté jsou zde i vlastnosti. Jsou jen tři, nehází se na ně a volíte si výšku hranice u každé z nich. Vcelku máte na začátek 15 zdrojů.

5)příručky vydané ALTARem
Zatím jsou dvě:Bestiář a Hry mocných. Začněme Bestiářem. Poměrně tenká knížka v tvrdé vazbě plná potvor pro vaše příběhy.  Na začátek je kapitola o hraní, vztazích a tvorbě bytostí. Bytostí je asi stovka a nějaké jejich varianty. Tak se třeba dovíme, že variantou pavoukoženy je vlastně její kultista. To tam skutečně je. Přitom je tam o několik řádků výše napsáno, že vypadá jako člověk. Nyní je každá potvory na dvou stránkách a je tam prý více místa pro popis, což se mi zrovna nezdá, ale fajn. Stejně to místo zaplnil jenom obrázek a nějaké zápletky. V kapitole Jak bojuje, se navíc objevily i „oblíbené“ manévry. Potvory vycházejí z mýtů střední Evropy a ze Zaklínače, jsou prý upravené, ale stejně jste asi o polovině z nich nikdy neslyšeli, i když jste Zaklínače četli a nějaké ty mýty znáte. Ta druhá polovina není ani z mýtů a ani není nějak upravená. Celkově je i problé se settingem. O tom ale jindy. Teď ty Hry mocných. Knížka vypadá hezky, o tom žádná, ale jen dokud si ji nepřečtete. V první části jsou povolání pro mocné postavy, poté to jen kopíruje DrD 1.6. a jeho pravidla pro bitvy, hrady a oddíly, nenechte se ale zmýlit, není tady ani jedna tabulka ukazující nějakou cenu a všechno je „na dohodě s Pánem Jeskyně“. Na konci je ještě Bestiář (na něm se ale opět šetřilo, má jen pár stránek) plný bytostí hodné hrdinů na vysokých úrovní. Co se nějakých tipů pro tvorbu světa týče tak jsou o něco početnější než v základní příručce a jsou v o třídu vyšší kvalitě, takže nějaký ten svět se udělat dá. Potom je tam na několik stránek rozpitván podle mě slabý svět vytvořený autory.

6)bodování
Na konci každého sezení se rozdají zkušenostní body. Za účast jsou to čtyři a za nějakou ze tří zvolených kategorií další dva.  Když jich máte 12, postupujete na další úroveň. To se projeví buď zvednutím úrovně jakéhokoli povolání a získání nějaké ZS tohoto povolání, anebo zvednutím nějaké hranice. Tím získáte jednu jakoukoli ZS. A teď k věci. Systém bodování není fér. Proč? Pokud je v družině nějaký flákač, dostane jen o dva body méně než bijok a zvěd, kteří našli cestu a vymlátili celou bandu strážců pokladu.

7)shrnutí
Když jsem s DrD2 před třemi lety začínal, myslel jsem si o něm, že lepší systém není a byl jsem rád že se nemusím piplat s tou „strašnou, zastaralou a složitou“ jedničkou, jak to vyplývalo z první kapitoly. Chyba. DrD2 je jednoduchý systém, má mnoho chyb, a proto se hodí pro nezkušené hráče, kteří se odpoutali od her na počítači a ze srandy zkusili tohle. Pro opravdu zkušené hráče to není, zvlášť pokud si chcete vychutnat realističnost. To vám radím, sáhněte po něčem starším. Neříkám, že starší hry by jednoznačně lepší, je to na názoru hráče, znám lidi, podle kterých je DrD2 dokonalý systém a jednoznačně se brání těm „zastaralým“ jedničkám. Momentálně si hledám nějaký systém, který by po třech letech DrD2 nahradil. S DrD2 jsem zažil hezké chvíle a stálo u mých začátků s RPG hrami a pirátskou verzi (ne tu někde staženou, ale oficiálně vydanou odlehčenou verzi) doporučuji začátečníkům.


Poznámka po letech: tohle je o první verzi DrD 2 vyšlé v roce 2011. V roce 2017 však vyšla nová, revidovaná verze. Jěště jsem ji nehrál, jen četl. Moc věcí se k lepšímu nezměnilo, spíše naopak, ale jak píšu, nehrál jsem to, a tak se neodvažuji soudit.