Bestiář byla první oficiálně
vydaná příručka pro DrD2 a byl velmi očekáván. I já, jakožto PJ naší tehdejší
skupiny jsem na něj také velmi čekal.
Dočkal jsem se na Vánoce 2014, tedy jsem jeho vlastníkem od stejného roku,
kdy jsem s DrD2 začínal. Už při prvním prolistování jsem byl nadšený.
Překvapily mě bytosti se sudbou 36, přičemž v základních pravidlech byla
nejvyšší sudba 14 (a mí hráči si pak dlouho nevyskakovali). Dále ty fajn kapitolky o hraní za CP (pro neznalé Cizí
Postavy) a množství bytostí (je jich asi 100, většinu jsem za další dva roky
hraní nevyužil). Obrázky navíc dosahovaly vyšší kvality, než v základní
příručce a obálka je taky moc pěkná, ale o ní později v příslušném
odstavci. Ale nyní k podrobnému rozboru.
1)Formát a věci spojené s
„hardwarem“
Velikostně je kniha stejná, jako
základní příručka a má 160 stran. Kniha je ale o poznání tenčí. Ilustrace na
obálce se mi líbí, jen jsem se nikdy nedověděl, co na ní vlastně je. Poznávám
na ní nějaké bytosti z knihy, stále té scéně ale nerozumím. Chybí mi tam
nějaké popisky scény na obálce, jako v DnD 5e. Ilustrace vevnitř jsou také
podařené, celkově je Bestiář po vzhledové stránce hezčí, než základní příručka.
Ony ilustrace někteří (hlavně autoři na RPG fóru) považují za „burianovské“.
Mně moc jako burianovské nepřipadají. Celkově se věci spojené s formátem a
ilustracemi povedly.
2)Vnitřek knihy
V knize je devět kapitol,
z toho čtyři jsou inspirativní. Těmi bych chtěl začít.
a)Inspirativní část
První kapitola je předmluva. O
jejím obsahu později. Ve druhé kapitole se nachází přehled ZS, některé jsou
nové. Tyto nové ZS velmi oceňuji. Jedná se hlavně o ZS Prastarý. O těch také
později. V kapitole č 3 je popis prostředí, kde dané bytosti žijí a návod
jak tvořit skupiny a hejna. Co se hejn týče, je to dobrý nápad, jak zvětšit
hranice a sudbu malým bytostem, které jsou dále popsané. Dá se to také použít
pro davové scény, pokud nehrajete s Hrami mocných, jako já. A nakonec,
čtvrtá, snad nejdůležitější kapitola Jak bytosti tvořit. Tam najdete jakousi
tabulku s přehledem, jak vysoké mají být hranice a charakteristika, jaké
by měly mít bytosti určitých úrovní. To je vše k inspirativní části.
Dalších pět kapitol jsou jenom popisy bytostí.
b)Bytosti
Tuto část tvoří pět kapitol podle
typů bytostí. Jsou jimi: Lidé, Zvířata, Nemrtví a oživení, Běsi a Netvoři.
Nevýhodami a výhodami rozdělení do skupin zde pitvat nebudu, snad jen mi zbývá
říct, že toto rozdělení usnadňuje orientaci v knize. Je to jedna z největších
výhod této knížky proti Monster Manuálům od Wizardů. Ty sice mají třikrát více
potvor a i speciální přílohy avšeljaké podpory, monstra mají ale řazená podle
abecedy. Co se bytostí týče, všude je do světa vytrubováno, že bytosti jsou
velmi upravené a pocházejí z mýtů Evropy 8.-9. století, a jejích národů.
Něco je i z dálného východu a jeho pouští. O té pečlivé úpravě to není
zase tak velká pravda, polovinu neznáte, i když jste četli Zaklínače, ze
kterého mnoho monster vychází, a ta druhá půlka jsou klasické stereotypní
bytosti typu hospodský, jelen, či kouzelné zrcadlo. Jako zajímavý typ bytostí zde můžu uvést
mluvící zvířata. Je to sice střelené, že mluvící netopýr ovládá ohnivou magii,
ale je to tak. Jako úplně nová kategorie
bytostí se v této příručce objevují tzv. Prastaří. Ti představují ty
nejvíc nejmocnější bytosti. Každá kategorie CP má jednoho Prastarého. Ne vždy
tato bytost zapadne, například Pavoučici (je to ta pavoukožena z minulé
recenze) bych mezi netvory nezařadil. Dále jsou zde bytosti nám poměrně dobře
známé, jsou to bytosti z pohádek (dobře, tady se už ta úprava projevila.
Jezinka, co je v Bestiáři je fakt drsná…). Nyní je každý typ CP popsaný na
dvou stránkách, což je poměrně hodně oproti 1,5 sloupku v základních
pravidlech. Na každé dvoustránce naleznete název, popis z hlediska
pravidel, popis slovně, odstavce Jak bojuje a Jak jedná. Dále následují
zápletky a nápady jak tuto bytost využít v příběhu. Tato část se mi moc
nelíbí, bere moc místa popisu. Dále je zde tučně popsaná pasáž, jak se dá
bytost využít ve Snovém světě. Tato pasáž někdy chybí a mnohdy nedává smysl.
Pro ty, co ve Snovém světě nehrají, zabírá jen zbytečně moc místa. To je vše
k popisové části.
3)Setting
Tato věc je poměrně velký problém
u DrD2. Tato hra o sobě prohlašuje, že se zakládá na slovanské a severoevropské
mytologii. Hlavní tíhu však na svých bedrech nese ta slovanská. Už v knize
základních pravidel je na titulní stránce moc hezky nakreslený obrázek boje
s drakem. Mnoha lidem a i mně to moc slovanské nepřipadá, ale budiž.
Některá povolání (například Lupič) se mi v tomto settingu nezdají (Slované a
kontaktní jedy?). Tento problém je také v Bestiáři. Máme zde na jednu
stranu jezinky i s bukavači, a na druhou zde máme olgoje chorchoje
s hostinským a jakousi obdobou arcičerta. OK, v knize je napsané, že
se inspiruje i u mongolských mýtů, ale co arcičert a pavoukožena? To opravdu
nevím. Snad vliv nějakých indiánských čarodějů z pobřeží. Snad by mi tam
zapadal více i nějaký výrvěd (owlbear), tolika lidmi zavrhovaný. Mně ale přijde
jako mnohem lepší boss do dark fantasy settingu než… Bludný kořen?! Jinak se
s touto knihou dají hrát snad všechny typy příběhů.
4)Zhodnocení
Toto je to nejlepší, co ALTAR
mohl k DrD2 vydat. Dá se hrát i bez něj, mně ale usnadnil práci
s přípravou dobrodružství. Bestiář v sobě má i rady pro tvorbu
bytostí, to kompenzuje jeho krátkost. A právě nevelká délka knihy je jeho
největší slabinou. Přesto je to poměrně kvalitní výrobek, kniha je v tvrdé vazbě, takže na rozdíl od měkké vazby základní knihy se vám
nerozpadne (asi po roce a něco používání se mi to s mojí knihou DrD2 stalo). Co víc si přát? Snad
jen další pokračování. A můj verdikt? Bestiář je poměrně zdařilý doplněk pro
poměrně nezdařilou hru. Sám ho ale využívám i pro tvorbu tažení v jiném systému.
Pokud by se odfiltrovaly popiy ze stránky pravidel, dal by se klidně označit za
multipravidlový a nabídnou jakékoli zahraniční značce pro jakákoli pravidla
(jen by někdo musel vydat pdf s čísly pro bytosti).