Recenze na Bestiář pro DrD2



Bestiář byla první oficiálně vydaná příručka pro DrD2 a byl velmi očekáván. I já, jakožto PJ naší tehdejší skupiny jsem na něj také velmi čekal.  Dočkal jsem se na Vánoce 2014, tedy jsem jeho vlastníkem od stejného roku, kdy jsem s DrD2 začínal. Už při prvním prolistování jsem byl nadšený. Překvapily mě bytosti se sudbou 36, přičemž v základních pravidlech byla nejvyšší sudba 14 (a mí hráči si pak dlouho nevyskakovali). Dále ty fajn kapitolky o hraní za CP (pro neznalé Cizí Postavy) a množství bytostí (je jich asi 100, většinu jsem za další dva roky hraní nevyužil). Obrázky navíc dosahovaly vyšší kvality, než v základní příručce a obálka je taky moc pěkná, ale o ní později v příslušném odstavci. Ale nyní k podrobnému rozboru.

1)Formát a věci spojené s „hardwarem“
Velikostně je kniha stejná, jako základní příručka a má 160 stran. Kniha je ale o poznání tenčí. Ilustrace na obálce se mi líbí, jen jsem se nikdy nedověděl, co na ní vlastně je. Poznávám na ní nějaké bytosti z knihy, stále té scéně ale nerozumím. Chybí mi tam nějaké popisky scény na obálce, jako v DnD 5e. Ilustrace vevnitř jsou také podařené, celkově je Bestiář po vzhledové stránce hezčí, než základní příručka. Ony ilustrace někteří (hlavně autoři na RPG fóru) považují za „burianovské“. Mně moc jako burianovské nepřipadají. Celkově se věci spojené s formátem a ilustracemi povedly.

2)Vnitřek knihy
V knize je devět kapitol, z toho čtyři jsou inspirativní. Těmi bych chtěl začít.

a)Inspirativní část
První kapitola je předmluva. O jejím obsahu později. Ve druhé kapitole se nachází přehled ZS, některé jsou nové. Tyto nové ZS velmi oceňuji. Jedná se hlavně o ZS Prastarý. O těch také později. V kapitole č 3 je popis prostředí, kde dané bytosti žijí a návod jak tvořit skupiny a hejna. Co se hejn týče, je to dobrý nápad, jak zvětšit hranice a sudbu malým bytostem, které jsou dále popsané. Dá se to také použít pro davové scény, pokud nehrajete s Hrami mocných, jako já. A nakonec, čtvrtá, snad nejdůležitější kapitola Jak bytosti tvořit. Tam najdete jakousi tabulku s přehledem, jak vysoké mají být hranice a charakteristika, jaké by měly mít bytosti určitých úrovní. To je vše k inspirativní části. Dalších pět kapitol jsou jenom popisy bytostí.

b)Bytosti
Tuto část tvoří pět kapitol podle typů bytostí. Jsou jimi: Lidé, Zvířata, Nemrtví a oživení, Běsi a Netvoři. Nevýhodami a výhodami rozdělení do skupin zde pitvat nebudu, snad jen mi zbývá říct, že toto rozdělení usnadňuje orientaci v knize. Je to jedna z největších výhod této knížky proti Monster Manuálům od Wizardů. Ty sice mají třikrát více potvor a i speciální přílohy avšeljaké podpory, monstra mají ale řazená podle abecedy. Co se bytostí týče, všude je do světa vytrubováno, že bytosti jsou velmi upravené a pocházejí z mýtů Evropy 8.-9. století, a jejích národů. Něco je i z dálného východu a jeho pouští. O té pečlivé úpravě to není zase tak velká pravda, polovinu neznáte, i když jste četli Zaklínače, ze kterého mnoho monster vychází, a ta druhá půlka jsou klasické stereotypní bytosti typu hospodský, jelen, či kouzelné zrcadlo.  Jako zajímavý typ bytostí zde můžu uvést mluvící zvířata. Je to sice střelené, že mluvící netopýr ovládá ohnivou magii, ale je to tak.  Jako úplně nová kategorie bytostí se v této příručce objevují tzv. Prastaří. Ti představují ty nejvíc nejmocnější bytosti. Každá kategorie CP má jednoho Prastarého. Ne vždy tato bytost zapadne, například Pavoučici (je to ta pavoukožena z minulé recenze) bych mezi netvory nezařadil. Dále jsou zde bytosti nám poměrně dobře známé, jsou to bytosti z pohádek (dobře, tady se už ta úprava projevila. Jezinka, co je v Bestiáři je fakt drsná…). Nyní je každý typ CP popsaný na dvou stránkách, což je poměrně hodně oproti 1,5 sloupku v základních pravidlech. Na každé dvoustránce naleznete název, popis z hlediska pravidel, popis slovně, odstavce Jak bojuje a Jak jedná. Dále následují zápletky a nápady jak tuto bytost využít v příběhu. Tato část se mi moc nelíbí, bere moc místa popisu. Dále je zde tučně popsaná pasáž, jak se dá bytost využít ve Snovém světě. Tato pasáž někdy chybí a mnohdy nedává smysl. Pro ty, co ve Snovém světě nehrají, zabírá jen zbytečně moc místa. To je vše k popisové části.

3)Setting
Tato věc je poměrně velký problém u DrD2. Tato hra o sobě prohlašuje, že se zakládá na slovanské a severoevropské mytologii. Hlavní tíhu však na svých bedrech nese ta slovanská. Už v knize základních pravidel je na titulní stránce moc hezky nakreslený obrázek boje s drakem. Mnoha lidem a i mně to moc slovanské nepřipadá, ale budiž. Některá povolání (například Lupič) se mi v tomto settingu nezdají (Slované a kontaktní jedy?). Tento problém je také v Bestiáři. Máme zde na jednu stranu jezinky i s bukavači, a na druhou zde máme olgoje chorchoje s hostinským a jakousi obdobou arcičerta. OK, v knize je napsané, že se inspiruje i u mongolských mýtů, ale co arcičert a pavoukožena? To opravdu nevím. Snad vliv nějakých indiánských čarodějů z pobřeží. Snad by mi tam zapadal více i nějaký výrvěd (owlbear), tolika lidmi zavrhovaný. Mně ale přijde jako mnohem lepší boss do dark fantasy settingu než… Bludný kořen?! Jinak se s touto knihou dají hrát snad všechny typy příběhů.

4)Zhodnocení
Toto je to nejlepší, co ALTAR mohl k DrD2 vydat. Dá se hrát i bez něj, mně ale usnadnil práci s přípravou dobrodružství. Bestiář v sobě má i rady pro tvorbu bytostí, to kompenzuje jeho krátkost. A právě nevelká délka knihy je jeho největší slabinou. Přesto je to poměrně kvalitní výrobek, kniha je v tvrdé vazbě, takže na rozdíl od měkké vazby základní knihy se vám nerozpadne (asi po roce a něco používání se mi to s mojí knihou DrD2 stalo). Co víc si přát? Snad jen další pokračování. A můj verdikt? Bestiář je poměrně zdařilý doplněk pro poměrně nezdařilou hru. Sám ho ale využívám i pro tvorbu tažení v jiném systému. Pokud by se odfiltrovaly popiy ze stránky pravidel, dal by se klidně označit za multipravidlový a nabídnou jakékoli zahraniční značce pro jakákoli pravidla (jen by někdo musel vydat pdf s čísly pro bytosti).