Jeden rok s Hrstkou


Hrstce jsem se dostal před hodně dávnou dobou, když jsem si ji z příslušného vlákna jako soutěžní příspěvek RPG Kuchyně 2012 na RPG Fóru stáhl a po přečtení si řekl, že by bylo pěkné si ji někdy zahrát. Příležitost se nedostavila až do přelomu srpna/září minulého roku, kdy Ecthelion oprášil starší návrh pravidel Hrstky upravených do prostředí Star Wars ve formě Play by Post (tedy hry, kdy píšete příspěvky na komunikační kanál, ostatní si je přečtou a po nějaké době zareagují vlastním příspěvkěm) a já se přidal. 

 O Hrstce

Hrstka je původně hra o pilotech RAF v bitvě o Británii, a to se vším všudy. Fotografie dívky zdobí kokpit pilota a myšlenky na ni mu pomáhají v boji, hrdinské akce, které mají za následek smrtící kolotoč únavy a Dluhů, kterých se vám najednou nasbírá tolik, že je skoro nemožné se jich zbavit a dále lítat a dobrý pocit ze sestřeleného protivníka vám alespoň trošku pomůže zapomenout na vlastního padlého kolegu.

Celá hra se dělí na dvě fáze. Jsou tady Mise a Fáze základny – v každé se děje něco odlišného. Na Základně se řeší osobní konflikty postav. Jeden hod na jednu fázi vám pak pomáhá zbavit se Dluhů, nebo „obnovit“ jednou použitou fotku dívky, která vám naposledy pomohla sestřelit skopčáka. Anebo si vyříkat to, na co v kokpitu nebyl čas…

Jak název napovídá, bude Mise tím, co dělá pilotův život tím, čím je. Británie (nebo nějaký jiný ostrůvek svobody, zdánlivého klidu a jistot) je v ohrožení a jediní, kdo stojí mezi životem a smrtí obyvatel Londýna či jiných velkých měst z rukou posádek bombardérů jsou postavy hráčů. Takže přeji hodně štěstí, bude se vám hodit.


Klasická mise totiž nevypadá tak, jak ji prezentuje spousta knih, her či (sovětských) válečných filmů. To vůbec ne. Výsledky hodů na třech kostkách se prohánějí po Gaussově křivce a přehodit 16 s bonusem mezi dvojkou a trojkou na první misi není žádná sranda. Tím méně, že vám s každým výstřelem ubude něco munice (téhle „nepříjemnosti“ jsem byl společně s ostatními ušetřen skoro nekonečným zásobníkem X-Wingu). Zavěšení vás sice dostane blíž k sestřelu, wingman kryjící vám záda rovněž, ale mezitím se za to kolo, co vám tahle akce trvala, ty zpropadená bombardéry zase o kus přiblížily k bezbranným lidem někde tam dole…

Letecké souboje se odehrávají v jednotlivých kolech, ve kterých má jeden stroj jednu akci. Mezi ně patří pokus o zavěšení se za jiný, proslulý Immelmanův obrat, u kterého jsem docela dlouho hledal, jak vlastně vypadá, jednoduchá Střelba, Ústup z boje či Získání výšky, které vám dá výhodu na vámi určený hod, nebo více výstřelů, pokud budete dostatečně vysoko. Možností je dostatek, a abyste zmařili plány nepřítele, je potřeba hodně přemýšlet.

Zapomněl jsem na něco? Jo a úmrtnost postav na nižších úrovních je… řekněme… vyšší, než v jiných hrách?

Zachraňuji Galaxii a sčítám a odčítám s přechodem přes desítku

Takže na konci srpna minulého roku jsem pomyslně rozšířil řady Aliance a začal bojovat proti císaři. Společně s pěti dalšími jsme vytvořili letku zvanou Ragtag, sestavenou kvůli obraně těžce poškozeného křižníku po hrozivých ztrátách. Aristokrat mstící se za Alderaan, studentka motivovaná odporem k hrůzovládě, jawa bojující za svobodu droidů, pašeračka uniklá své minulosti a konečně volná, wookij-uprchlík z Kesselu a pašerák myslící jen na sebe. 

Popis toho, co se děje okolo a moje první Můžete jet. Cílem je zdržet bombardéry, než stihnou vyhodit do pomyslného povětří náš křižník. Jednoduché a prosté. Zadržíme bombardéry, zamáváme destruktorům a oslavíme vítězství na základně. Už jste slyšeli o tom, jak se plány liší od skutečnosti? Hned první věcí, na kterou jsem si přišel, je, že každý může konat jakoukoli akci na kohokoli. Na pozice se opravdu nehraje. Hned nato jsem přišel o štít prvním úspěšným výstřelem nepřítele a Do-or-Die mechanika začala fungovat, já létal bez štítu od prvního kola a učil se, že pravděpodobnosti rozhodně nestojí za mnou.

Jdeme na to. Situace před prvním kolem, tedy před tím, než se všechno pokazilo.

Je to jednoduché. Ale na zjednodušování mých šancí proti Impériu v nerovném boji moc nejsem, protože každé procento se počítá, trošku to rozeberu. Hod na všechno je 3k6, pohybuje se tedy na Gaussově křivce, kde střední hodnota je někde mezi 10 a 11. Od 11 nahoru máte přibližně 50% šanci. Při střelbě mám přehodit 16, tedy mám asi 5% šanci. Bez bonusů.

Jenže já nějaké bonusy mám – je to +3 za Vlastnost a +2 za droida. 16-5=11, tedy 50% šance na zásah. Stíhačky Impéria mají většinou po jednom životu (já jsem na třech), co zásah, to tedy sestřel. Takže je to jednoduché budu střílet tak dlouho, než na obloze nikdo nezůstane. Minimálně v mých představách porazila střelba manévr na plné čáře a já jsem byl rád, že nehrajeme za druhou stranu, jak jsem navrhoval.

Jenže TIÍ je vždycky více, než by bylo příjemné a sundávat je jednu po druhé je dlouhá práce při které jde o život vaší postavy, protože při tom množství se dříve či později někdo trefí. Nakonec to skončí „uvítězením k smrti“, kdy při přímé střelbě máte slušnou šanci, ale boj není jen o přímé střelbě. Jsou tady i silné TIE advanced, které bych za svůj X-Wing klidně vyměnil. A pak jejich bonus na zavěšení převyšující můj, který jim vynese až +5 na střelbu na mě. 

Nebezpečí je tedy plno a mise různorodé, což většinou kvůli nesnadnému úkolu ještě zvyšuje riziko. Nás čekal nálet na vězeňský tábor na pustém měsíci, kde dole byla naše minule sestřelená spoluletkyně, kradení starých republikových lodí s interakčním křižníkem v zádech, únos agenta, nabourání s lodí plnou výbušnin do hvězdného destruktoru a nyní se snažíme dostat ze stanice, kam jsme byli posláni převzít ukradený křižník a napadeni vojáky Impéria (a kde mi z nějakého důvodu přestaly někdy v druhém kole padat kostky).


Celá situace vás pak může dostat pěkně pod tlak – zvlášť, když nemáte úplně jasno, jak budete postupovat, až se začne střílet. A třeba pak dojde i na vaše věštby o tom, jak to skončí. Čím horší výsledek pro vás, tím menší chuť říct „já to říkal“. Tlak stoupá a to, že na sebe vaše postavy křičí, nepřítele nezastaví. 

A tak jsme se prostříleli a takřka beze ztrát jsme se dostali zpět na základnu (to jenom já jsem se pořád nemohl strefit při přistání poškozeným strojem. Hod proti 10 s postihem -5. Pokud to nehodíte, můžete si vzít dluh a házet znovu, nebo čelit 50% šanci na smrt.). 

Jsem Ragtag a jsem na to hrdý

Ragtag je jméno naší neohrožené eskadry chránící bezbranné a utiskované bez nároku na honorář větší, než je jídlo nejvíce připomínající vařené hadry a trochu měkkou postel. Jsem teda Ragtag, děj se co děj a ať už to znamená cokoli, protože první týden hraní mě ani nenapadlo vyhledat si význam mě neznámého slova, až jednoho včera v Doveru, kde připojení k internetu, navzdory ujišťování mého telefonu, nebylo, jsem zkusil vyťukat těch šest písmen do offline slovníku. Bylo to pěkné překvapení.

Potom následovaly další mise a já spokojeně mohl říct, že jsem chybu neudělal, když jsem se upsal na tuto kratochvíli. Potkal jsem zajímavé lidi… teda, ne zajímavé…

‘Zajímavé, hm?’, pomyslela si a chvíli nevěděla, jak to pojmout. Přece jen, pokud jste slyšeli, že jídlo, které jste uvařili má ‘zajímavou’ chuť, většinou bylo něco špatně. Mohlo se skutečně jednat o unikátní a zajímavou chuť, ale mnohem častěji to byl jemný náznak, že to nebyl jeden z vašich nejlepších kuchařských výtvorů.

Jestli to čteš, Ashearo, tak věz, že dnes již slovo zajímavé nepoužívám, a když ano, tak v jeho „původním“ významu. Takže ne, nepotkal jsem zajímavé lidi. Spíš lidi, se kterými si hru užívám a těším se na další příspěvky ve hře. Takže díky za celý ten rok s Hrstkou, který jsem díky vám zažil a kdy i horší dny byly o něco pěknější kvůli novému kolu v Hrstce.